Pojídač hříchů - tajemný středověký zvyk
Kolem smrti a posledního rozloučení se vždy točily pověry a magické praktiky. A někdy v nich hrálo roli dokonce i jídlo!
23. 8. 2021 – Než se duše člověka odebere na onen svět, je důležité, aby se vyrovnala se svými pozemskými záležitostmi a měla odpuštěny hříchy svého života. Tato pravda vždy platila a bude platit, ale způsoby, jak toho dosáhnout, byly v minulosti někdy docela bizarní. Alespoň tedy z dnešního pohledu. Ale všechny pověry obvykle mají nějaký reální základ, takže možná i práce takzvaného pojídače hříchů měla nakonec svůj smysl...
Středověk byl krutá a těžká doba, a tak se častěji, než dnes stávalo, že nějaký člověk zemřel náhle a nečekaně, aniž by se stihl před smrtí naposled vyzpovídat. A tehdy místo kněze přicházela na scénu tajemná postava, která měla prostřednictvím magických praktik zajistit zemřelému klid v duši, aby se mohl odebrat tam, kde najde věčný život, a jeho duch nezůstal bezcílně bloudit po zemi, ani nepřišel do obávaných pekel.
Je libo hřích s máslem?
Tajuplný návštěvník v domech, kde právě někdo zemřel, však nebyl žádný čaroděj nebo mudrc, jako bychom si snad mohli myslet. Lidé, kteří se živili jako takzvaní „pojídači hříchů“ se totiž rekrutovali z řad různých žebráků a vyvrhelů, lidí na okraji společnosti, kterým už nezbývala žádná dobrá pověst, kterou by mohli ztratit, zato přivýdělek se hodil vždycky.
O co se jednalo? Úkolem pojídače bylo sníst nad tělem zemřelého chléb, případně jiné jídlo, a vypít nápoj. Takže vyfasoval od truchlících příbuzných chutné pohoštění, jen s trochu nestandardním způsobem stolování. A v tom právě spočívala ona magická praktika!
Věřilo se totiž, že skrze jídlo se mohou hříchy z jednoho člověka přenést na druhého. Hříchy přešly z těla mrtvého do jídla, které pak zkonzumoval pojídač. A protože ten se umírat ještě nechystal, mohl si dovolit přidat ke slušnému batůžku svých vlastních hříchů ještě i nějaké ty cizí. Mohl se později vyzpovídat a dostat odpuštěno - nebo nad tím mávnout rukou a být rád, že má výplatu v kapse a plné břicho!
Samozřejmě, že lidí, kteří se živili jako pojídači hříchů, se slušný středověký občan stranil. Věřilo se, že může být nebezpečné se jim podívat do očí, vždyť měli v sobě tak velké množství hříchů, které od druhých na sebe přebrali!
Přenos energie v jídle
Je zajímavé, že tento zvyk se vyskytoval v různých částech Evropy. Rozšířený byl třeba v Anglií, ale podobné pověry se objevují i na Balkáně. Pojídači hříchů se těšili popularitě i navzdory tomu, že církev tuto praktiku samozřejmě zakazovala. Poslední známý pojídač hříchů žil dokonce až na konci 19. století!
Pokud nebyl pojídač hříchů k dispozici, existovala prý ještě i jiná finta, jak udělat pověrám zadost a zajistit nebožtíkovi klidný odchod. Na mrtvé tělo se položil chléb a nechal se tam chvíli ležet. Pak se na ulici rozdal žebrákům. Těm nejspíš nikdo nic neřekl, ale asi by jim to stejně bylo jedno - chléb je chléb...
Dnes už nám tyto představy přijdou hodně bizarní, ale je možné, že mají větší opodstatnění, než by se mohlo zdát. Víme, že jídlo může být nositelem nehmotné energie a přenášet ji z člověka na člověka. Je například rozdíl, jestli vám večeři připravil někdo s láskou, nebo někdo naštvaný. Taky přijímání hostie v kostele je založeno na víře, že jídlo dokáže přenášet určitou nehmotnou sílu. Takže konec konců, možná není zas tak špatný nápad, že by ty naše celoživotní prohřešky mohl někdo prostě jen tak sníst... Co myslíte?
Jak změnit život Stalo se vám již někdy, že jste měli chuť se na všechno vykašlat a od základu změnit svůj život?...
Celý článek »