Jméno jako magická formule
Dnes se vybírají křestní jména nejčastěji podle filmu, ale ještě v temném středověku to bylo docela jinak, a totéž platí o příjmeních...
22. 8. 2016 – Nomen omen aneb jak si zajisti úctu předků
Známé okřídlené rčení tehdy nemělo prozrazovat jenom to, jaký kdo je, ale mělo svému nositeli dát mnohem více. Jméno často sloužilo jako odkaz předků. Daním konkrétního jména dítěti se prokazovala úcta předkům, ať již žijícím nebo těm, k nimž se v rodině chovala velká úcta. Obvykle se jednalo o mužská jména, a není proto divu, že začaly vznikat jejich ženské protějšky - například Jan, Jana, Patrik - Patricie a jiné.
Čím více předků či jiných ochránců nad dítětem bdělo tím lépe, proto bylo časté připojovat více jmen za sebou. Časem se prosadilo například jméno po kmotřičce či kmotrovi, které bylo užíváno jako druhé jméno a mělo rovněž dítěti zajistit ochranu.
Samostatnou kapitolou je příjmení. Dnes by se zdálo, že příjmení má větší váhu než křestní jméno, tedy vyjma osobního života, ale do této role se dostávalo velmi pozvolna. Ještě ve středověku sloužila příjmení pouze jako doplněk ke jménu, který měl napomoci rozlišení osob v kolektivu - tak se alespoň vysvětlovalo z praktického hlediska, ale z toho magického skýtalo další možnost, jak si zajistit přízeň předků.
Děti se tak pojmenovávaly nejčastěji po mužských předcích, proto jsou tak hojně zastoupena příjmení typu - Hynků, Pavlů, Petrů, Karel, Václav, Tomášek, Pavlásek. Specialitou příjmení tehdy bylo, že nebylo zpočátku dědičné, ale osoby si ho volili sami, takže odráželo vždy aktuální potřeby.
Patroni z nebes i zvířecí říše
Snaha zajistit nositeli jména, co největší ochranu často vedla k tomu, že jména byla volena tak, aby vzdávala úctu svatým nebo různým božstvům - tak se objevovala jména Václav, Barbora, Marta, a samozřejmě i jména odkazující k bohu obecně - Božidara, Bohuslava, Bohumila, Božena.
Zatímco u křestních jmen převládala volba patronů z řad lidí, co se týká druhého rozlišovacího jména, to se často volilo právě z říše zvířecí a podobně jako indiáni při volbě zvířecího jména mysleli na to, že dotyčný pak bude mít vlastnosti, které obdivovali, se postupovalo i u nás, a to dokonce již v 11. století. Ve starých záznamech je možné dohled jména jako Žába, Káně, Čejka, Vlk, později se sahalo po zvířecích příjmeních též z důvodu domovních znamení, která ovšem měla veskrze tentýž magický vliv.
Zlomvaz a Malý
Mezi lidmi zvláště pak v dobách před desítkami staletí panovala značná pověrčivost. Ta se často projevovala právě i při výběru jména či příjmení. Objevovaly se dvě tendence, jedna směřovala k tomu pověstně nezakřiknout štěstí a podobně jako si herci přejí před vystoupením - zlom vaz, aby se jim již nic horšího nemohlo stát, tak děti získávaly místo jména Krásnooký, třeba jméno Křivohubý.
Hanlivá příjmení, tak vůbec nemusí prozrazovat, že někdo z okolí chtěl dotyčnému uškodit, či snad dokonce, že naši předci nebyli právě pohlední, ale mohou ukazovat na přehnanou pověrčivost, díky které pak jméno fungovalo jako ochranný amulet.
Druhá tendence směřovala k tomu si přízeň bohů nerozhněvat a vyznačovala se především přehnanou skromností a nenápadností - například Sluha, Prosebník, Tichý, Malý, zároveň však u některých nechyběla upřímnost, míchaná s ironií, protože mezi jmény nalezneme například i taková jako Babyrád, Líbal, Lempl, Tichošlápek.
Starobylé tajemství svátku čarodějnic Noc ze 30. dubna na 1. května je vskutku nocí magickou. Ve vesnicích se rozhoří ohně - je totiž večer...
Celý článek »