Kde se vzaly Dušičky
Ať věřící či nevěřící, 1. listopadu vedou kroky mnoha z nás na hřbitov ke hrobům blízkých. V rukou třímáme věnce, sazenice, svíčky. Kde se vzal tento zvyk? A jak je možné, že má takovou sílu, že ho dodržují i zavilí „pohané“?
30. 10. 2019 – Křesťanský kořínek...
Dušičkám o den předchází svátek Všech svatých. Vznikl při zasvěcení římského Pantheonu křesťanskému Bohu, panně Marii a svatým roku 639. Památka zesnulých pak byla logickým vyústěním modlitby za ty, kteří svatí zatím nejsou a ještě „úpí v očistci“. Přímluvou u Krista mohli lidé trápení svých zesnulých zkrátit. V tu dobu už křesťanství definitivně potlačilo pohanské bohy a Řím se stal mekkou křesťanství. Římská událost proběhla sice v květnu, ale celkově se křesťanské „dvousvátčí“, Všech svatých a Památka zesnulých, přesunuly na přelom října a listopadu. Pohanská tradice byla totiž příliš silná a lidé byli zvyklí slavit svátek zesnulých právě v této podzimní době. Zvyk je totiž opravdu želená košile. Anebo na tom datu něco je? Možná je opravdu magické!
... a pohanský kořen!
Samhain neboli svátek mrtvých slavili staří Keltové a po nich i Slované 1. listopadu, avšak podle keltské tradice každá oslava začínala vpředvečer svátku, čili 31. října. Právě zde nacházíme původ data dnešních Dušiček. Tisíciletá tradice Keltů a Slovanů se nedá jen tak vymazat. Církev se proto, jako v mnoha jiných případech, moudře přizpůsobila.
Dušičkové tradice
Keltové věřili, že o svátku Samhain se stěna mezi světy ztenčí a že duchové zemřelých mohou procházet skrz ni k nám. Dávali proto do oken svíce a lampičky, aby duchové trefili domů, ale také nechávali otevřená okna a odkrytý kouřovod nad topeništěm, aby mohli odejít a nezůstali doma „strašit“. Aby předešli hněvu duchů, podstrojovali jim, a to na zápraží i na stole. Podle Keltů i Slovanů mají duchové mrtvých rádi mléko, med, ořechy, ovoce a chléb, také čistou vodu, ale nejsou abstinenti, pijí i medovinu a pivo. Pro magický účel házeli do plamenů ohniště dobromysl, bazalku, nejčarovnější ze všech bylin verbenu a snítky routy. To vše proto, aby zajistili mrtvým plynulý přechod tam i zpět a dobrý průběh jejich návštěvy.
Křesťané dodnes zachovávají zapalování svíček doma i na hrobech na znamení věčného duchovního života. Nesmí chybět modlitba za duše v očistci. Na hroby se též pokládaly živé květiny nebo se sázely sazenice, protože i tato zelená kvetoucí rostlina je symbolem věčného života a toho, že smrt nevítězí. Dnešní umělé věnce a kytky možná ušetří peníze a vydrží, dokud je síh nerozmočí, ale symbolem rozhodně nejsou. V Čechách se na dušičky neplnily lampy petrolejem či olejem, ale máslem, to proto, že lidé věřili, že duchové mohou na jediný den vystoupit z očistce a přijít k nám (i zde vidíme keltské dědictví) a budou si potřebovat namazat rány a spáleniny z pekelných loží, aby si ulevili. I křesťané se snažili duchy nakrmit, ale jídlo jim neservírovali do misek, nýbrž házeli rovnou do ohně. Na některých místech naší vlasti kráčely průvody strašidelných masek. Tato tradice se zachovává v podobě amerického Halloweenu. Peklo se také dušičkové pečivo v podobě zkřížených kostí nebo čtverečků, které se v troubě nafoukly jako bublinka - těm se říkalo dušičky. Chodilo se také na koledu právě pro toto pečivo. Traduje se například jednoduchá říkanka: „Dušičky věrný, nejste všechny stejný, některý jste bílý, některý jste černý. Ať jste také nebo také, kéž se Pán Bůh smiluje a nechá vás odejíti ještě dneska do ráje.“
Úplněk ve Vahách otevírá bránu jara. Indiáni jej nazývají Měsíc rašící trávy Dubnový úplněk ve Vahách, kterému se říká Růžový úplněk, přichází 2.4. na zelený čtvrtek ve 4:12 ráno,...
Celý článek »