Morena není jen smrtka
Vynášení Mořeny jistě znáte - ale věděli jste, že tato bohyně temnot má i své světlé stránky? Naučme se od našich předků, že zima, tma i konec zkrátka k životu patří!
15. 3. 2021 – Obávaná vládkyně záhuby
Zima byla pro naše předky odedávna náročným a obávaným obdobím, a to se projevilo i ve jménech, které jí dávali. Není divu, vždyť bez moderních vymožeností bylo období mrazu a tmy téměř synonymem smrti, číhajícím na každém rohu. Můžeme být rádi za elektřinu a ústřední topení! Ale podívejme se na to blíž a na duchovní úrovni - skutečně je zima v přírodním pojetí jen beznadějnou temnotou?
Morena byla staroslovanskou bohyní, nebo podle jiných zdrojů spíš démonickou bytostí, která byla vládkyní smrti a symbolizovala konec života, záhubu, byla také bohyní noci a temnoty. Její jméno souvisí se slovy jako „smrt“, „zemřít“, „mor“. Říkalo se jí také „Morana“, „Marena“ a podobně, nebo někdy jednoduše také „Smrtka“. Ve folklóru se nám tato postava dochovala v jarních rituálech, kdy byla symbolicky upálena nebo utopena hozením do řeky, aby konečně období mrazů a smrti odešlo a po kruté zimě mohl na jaře začít nový život.
Tolik o Mořeně a vnímání zimy u našich dávných předků většina z nás ví nebo aspoň tuší. Zima je zkrátka něco špatného, spojeného se smrtí, s čím je potřeba ze všech sil bojovat. Nebo snad ne?
Odporná stařena nebo krásná moudrá žena?
Bohyně Morena bývá zobrazována ve dvou různých podobách. Někdy jako ošklivá stařena, což by odpovídalo naší běžné představě o její zlobě - zkrátka taková ježibaba z pohádky, a jediné co nás zajímá, ať už co nejdřív odejde!
Jindy se ovšem Morena zobrazuje naopak jako krásná žena - černovlasá, ne úplně mladá, nepříliš usmívavá, ale zato nádherná! A to je právě její zapomenutá podoba, která byla i se svým symbolickým významem vytěsněná mimo náš zájem. Podobné postavy temných bohyní spjatých se smrtí nacházíme i v jiných kulturách - třeba keltská Morrigan (všimněte si podobnost jména!) nebo staroseverská Hel, vládkyně podsvětí. Ta druhá má zvláště příznačnou podobu - zobrazuje se totiž jako napůl černá a napůl bílá. Jedna polovina její obličeje je temná, je to tvář smrtky, zatímco druhá tvář Hel je obličejem krásné ženy.
Keltská Morrigan, jejíž zvířetem je posel zimy havran, je zas paní osudu a válečné smrti. A není to náhoda, že jsou to právě bohyně - ženy, kterým je přisuzována role vládkyň nad životem a smrtí. Stejně jako žena život dává, je to totiž symbolicky ženský princip, který rozhoduje o tom, kdy bude život ukončen. Ženský princip rovná se pasivita, přijetí. Proti smrti nelze donekonečna bojovat - někdy je zkrátka potřeba konec přijmout a smířit se s ním!
Jaru vždy předchází zima
V koloběhu roku je však na rozdíl od lidského života konec zároveň novým začátkem. I když, ani v lidském životě se možná není až tam moc čeho obávat, pokud věříte na pradávné učení o reinkarnaci - nebo na jinou formu posmrtné existence duše. O tom možná můžete polemizovat, ale o tom, že po zimě přijde jaro, nikoliv - to je nad Slunce jasné. A tak jako v čínském symbolu Jin Jang se v černé ploše nachází bílá tečka (a v bílé černá), tak i každá smrt v sobě obsahuje zárodek nového života (a každý život zárodek smrti). Všechno je součástí jednoho velkého koloběhu, a nic není jen dobré nebo jen špatné. A stejně tak je to i se symbolem smrti - Morenou. Bere nám příležitost žít aktivní život, ale zároveň nám přináší zimní odpočinek a příležitost k novým začátkům.
Všechno se vším souvisí, a zima, noc i smrt mají v životě svůj smysl. Zkusme i na nich vidět to dobré a přínosné a pochopit, že je lepší je přijmout, než proti nim za každou cenu bojovat. Právě zimní období pro nás může být velkým učitelem, stačí se na něj duchovně naladit a nechtít mít pořád jen světlo - protože to zkrátka nejde!
Měla jsi ho potkat. Osudový muž, karmická láska nebo jen zkouška? Náhodné setkání? Nebo lekce, která změní celý tvůj život? Když se objeví někdo, koho „jako bys...
Celý článek »