Reinkarnace a svět duchů
Jak je možné hovořit s duchy zemřelých předků, když podle teorie reinkarnace má být většina z nich již zpátky na zemi (případně jinde), akorát v jiném těle a obvykle bez vzpomínek na minulost. A pokud i třeba jen s mlhavými vzpomínkami, tak jak by technicky takový dialog s jejich minulým já vlastně mohl probíhat za běžného chodu?
26. 9. 2022 – Když Vás zastihne volání duchů
Představa, jak nás při pití ranní kávy zastihne volání příbuzného, se kterým jsme spřízněni z minulého života, jenž místo snídaně raději zkouší vyvolávat duchy, je poněkud tristní. A co teprve, když ten příbuzný je v současnosti vzhledem k věkovému náskoku, třeba naším ne právě milovaným nadřízeným. To už vypadá skoro jako námět na další bláznivou duchařskou komedii, jako realita ovšem jen stěží.
Oficiální seriózní věda samozřejmě po vzoru úsloví - Nehas, co tě nepálí, neshledává jako palčivou ani jednu ze souvisejících otázek, ale ti, kteří se zabývají regresní terapií, nebo naopak vyvoláváním duchů, si často právě různé tyto otázky klást mohou. A nejen oni. Také filozofové, kterým esoterické otázky nedávají spát už od nepaměti. A koneckonců hledat odpovědi můžeme zkusit i my sami.
Pátrání po odpovědích
Stejně jako u jiných esoterických problémů totiž ani zde neexistuje žádné exaktní rozřešení. Takže i filozofům nezbývá než se opírat o vlastní hypotézy a intuici, myšlenky svých předchůdců i současníků, a pak také o zážitky ostatních. Ti, kteří se živí jako média, a nabízejí kontakt s duchy, působí poměrně přesvědčivě, podobně jako ti, kteří si vybavují při regresní terapii vzpomínky na minulé životy.
Zdá se tedy, že otázka se spíše zužuje ne na to, zda je jeden či druhý jev reálný, ale jak mohou společně koexistovat. V praxi by totiž mohlo nastat, a to by bylo nepochybně velmi silným zážitkem, kdyby médium zkoušelo povolat ducha zemřelé osoby, třeba pradědečka, a tou duší by nakonec byli oni sami. Volali by tak své minulé já, reinkarnované dnes do podoby vlastního pravnuka či pravnučky.
Vědecký pokus
Jako takřka vědecký pokus by byla podobná shoda náhod ideální, protože by vyvolávající i vyvolaný zároveň byl schopen na vlastní kůži popsat své pocity a myšlenky, i to zda, volání zanechalo v jeho duši nějakou odezvu, či neprobudilo některou ze zasutých vzpomínek. Pokud by pak došlo k dialogu, byl by to vlastně rozhovor sám se sebou, rozhovor mezi současným a minulým já.
Jenže pravděpodobnost takové shody náhod není zrovna velká. V uvozovkách jednoduší by bylo zrealizovat podobný pokus, ovšem s tím, že vyvolávající a volaný, by nemuseli být přímo totožní, nicméně důležité by bylo, aby volaný mohl být fyzicky přítomen, respektive jeho současné já. V první řadě by tak pokus stál na tom, zda si volaný vzpomíná na svůj minulý život natolik dopodrobna, že je schopen identifikovat sám sebe v minulosti.
Ten, kdo, se pak zabývá vyvoláváním duchů, by mohl klasickým způsobem zkusit vyvolat ducha této osoby z minulosti a bylo by poměrně zajímavé sledovat, co by se dělo dále. Zda by se na volání média přihlásil někdo třetí, či naopak zda by nějak reagoval sám volaný, jaké pocity by v tu chvíli měl a též v jaké formě by nakonec dialog proběhl.
Nutno ovšem dodat, že v tuto chvíli by do hry vstoupily i teorie o alternativních světech, které stručně řečeno stojí na tom, že v jednom okamžiku může společně existovat několik světů, které se liší třeba jen v nepatrných detailech, takže to, že by se na volání média ozval někdo třetí, by tak ještě nemuselo znamenat, že si přítomný volaný svůj minulý život jen vybájil. Jen je možné, že ho žil v jiné alternativní rovině, než do jaké se vtělil v současnosti.
Kouzelné kameny - Všechny tváře jaspisu Jaspis se tváří, jako by byl mnoha kameny. Vypadá a účinkuje různě, všechny druhy a barvy jaspisu mají...
Celý článek »