Velikonoce patří všem
Existují spory, zda svátek Velikonoc je ryze křesťanský, nebo vznikl už dříve mezi pohany, a to nejen mezi Kelty a Slovany, ale třeba i starými Egypťany či Řeky a Římany. Pojďme se předem shodnout, že tento svátek prostě patří těm, kdo ho slaví. Pojďme se společně, každý svým způsobem, radovat z návratu světla, Slunce, života a plodnosti.
22. 4. 2019 – Pohanské kořeny Velikonoc
Jak odpovědět na tu záhadu, kdy svátek vlastně vznikl, kdo s ním začal a komu tedy patří copyrihgt na jeho slavení? To není jednoduchá otázka, ale princip vzniku v zásadě jednoduchý je. Všechny staré kultury byly spojeny se slunečním a měsíčním cyklem a měly velmi dobrý přehled o tom, kdy se Slunce během svého vzdalování zastaví, otočí a vrací se zpět. Lidé také velmi dobře věděli, kdy se den vyrovná svou délkou noci a nastane harmonie - naprostá vyváženost a soulad. Proto se nejprve slavil všude prosincový zimní Slunovrat a poté také jarní rovnodennost.
Protože rituály měly největší sílu za úplňku, začal být ve hře velmi konkrétní úplněk, a to právě ten po jarní rovnodennosti. Právě vpředvečer tohoto úplňku se slavil svátek keltské bohyně plodnosti Eostre. Ta, podle legend, vyšla z podsvětí k nám na svět, vše kolem ní pučelo, rostlo, kvetlo a rodilo se, a poté potkala svou lásku, parohatého boha Cernunna, s kterým vytvořili pár. V hejnech motýlů a s květy ve vlasech kráčela světem také slovanská Živa, přesná obdoba Eostre. Někde se jí říkalo i Vesna. No a za úplňku a několik dní po něm se prováděly magické obřady vítající návrat lásky, plození a životní síly. Doslova zmrtvýchvstání všeho živého. Připomíná vám to něco?
Židovský beránek
Také Židé slavili velmi zodpovědně svůj Pesach, latinsky Pascha. Jak už to v historii bývá, tento svátek obrození izraelských kmenů, kdy je Mojžíš vyvedl z egyptského otroctví a našel jim vlastní zemi, připadal také na tuto roční dobu. Židé prováděli mnoho posvátných obřadů, mimo jiné také hlava rodiny za asistence svých synů donesla do chrámu beránka, kde jej odborně obětovala. Beránek pak byl hlavním pesachovým jídlem. Jistě poznáváte kořeny naší tradice pečení svátečního beránka, jeho posvěcování při mši v kostele a společné pojídání u rodinného stolu. Křesťané, kteří přímo navázali na židovské Tóry, pak povýšili na hlavní oběť Krista a jeho smrt na kříži. Už ne zvíře, ale bohočlověk se z lásky obětoval za nás všechny. Proto je pečení beránka jednou z hlavních křesťanských tradic.
Zvyky a tradice
Veliká noc, odtud tedy název Velikonoce, se skrývala v názvosloví různých jazyků a různých národů. Všechny slavily obrodu božského ducha a života. Je těžké rozpoznat, který z velikonočních zvyků a symbolů je křesťanského původu a který pohanského. Důležité asi je, tradice zachovávat, ale je také hezké o nich i něco vědět.
O beránkovi jsme už mluvili. Ze židovské tradice přešel plynně do té křesťanské. Ovšem již ve starověkém Egyptě existoval beran bůh Amn, který zplodil spasitele lidstva. Kříž je velmi důležitým symbolem křesťanů. Do Izraele ho zavlekli Římané, protože byl vlastně popravčím nástrojem, a to jedním z nejpotupnějších a nejvíc ponižujících. Umírali na něm lotrové, kteří spáchali nejhorší zločiny, pomalu a dlouze, protože člověk přibitý na kříž neumíral kvůli svým ranám, ale kvůli postupnému udušení, tím, jak se na kříži prověsil a plíce nemohly vykonávat svou funkci. Paradoxně se tento symbol stal znamením nejvyšší lásky od té doby, co na něm pro nás všechny, platno i do budoucích věků, zemřel Spasitel, abychom nemuseli navěky trpět pro své vlastní hříchy. Vejce je velmi důležitým symbolem znovuzrození. Je to věc, která obsahuje zárodek života, ačkoli sama živá není. V Egyptě či Persii se v tuto dobu barvila vejce na červeno, což je symbolická barva života a lásky. Právě proto se naše kraslice nazývají kraslicemi, protože i v praslovanském jazyce znamenalo slovo krásný nikoli estetičnost, ale červenou barvu objektu.
Velikonoční oheň praktikovaný u všech kulturu jako symbol znovuzrozeného božského světla se promítl v našich končinách do velikonoční svíce zvané paškál (ano, souvislost se slovem pesach je jasná), od něhož se dodnes zapalují svíce všech nově křtěných lidí.
Ratolesti kočiček posvěcené během velikonočních obřadů jsou českou obdobou palmových ratolestí, kterými lidé vítali o Květné neděli Krista v Jeruzalémě, aby jej zanedlouho kamenovali a dali ukřižovat. Palmy v našich končinách nemáme, ale právě jíva s kočičkami je jednou z prvních, která jeví známky nového života právě na přelomu března a dubna. Od Zeleného čtvrtka do Bílé soboty se na vsích řehtá řehtačkami. Křesťanství přijalo tento zvyk za své, ale je pohanského původu. Původně se dřevěnou řehtačkou zaháněly zlé síly od obydlí.
Prastarou tradicí je pomlázka pletená až z 24 proutků. Už z její názvu slyšíme, že pochází od slova pomladit. Jejím smyslem tedy není působit ženám a dívkám bolest, ale předat jim sílu nových výhonů pro krásu a plodnost na celý rok.
Zapomenutou tradicí jsou velikonoční hry. Koulení vajec spočívalo na jednouchém principu, komu vejce při koulení z kopce praskne, může si je posolit solí z kapsy a sníst. Bývala to oblíbená a vzácná pochoutka. Složitější byl souboj vejci, kdy se jimi ťukalo o sebe a komu se podařilo naprasknout vejce soupeře, bral všechno. Hra na kudrnu a vejce spočívala v trefování se kapesním nožem do míče z volské srsti, tzv. kudrny. Kdo s strefil, mohl pak přednostně házet na kraslice ostatních postavená v řadě. A kterou si strefil, tu mohl sníst. Velikonoční dárky v podobě pečiva zvaného Jidášky či drobných pamlsků, se rozdávaly, aby nás beránek nepokakal. V tom je vidět typický pohanský smysl pro humor. Mazanec znázorňuje od pohanských dob Slunce a jeho nově narozenou sílu. Původně býval slaný, historie přinesla sladkou variantu. Obilíčko v květináči je symbolem nového života a úrody, samozřejmě také od pohanských časů. Skvělou, neprávem zapomenutou tradicí, je pučálka. Jednalo se o hrášek, který se nechal naklíčit dva tři dny v misce s vodou. Poté se voda slila a hrášek s klíčky se opekl na másle a se solí. Je to nevídaná laskomina.
Co dodat? Všichni jsme historicky pohané i křesťané. Neřešme, jaké tradice máme či nemáme držet, ale pěkně si Velikonoce, s úctou k životu, kterou s sebou nesou, užijme!
Kouzelné kameny - Všechny tváře jaspisu Jaspis se tváří, jako by byl mnoha kameny. Vypadá a účinkuje různě, všechny druhy a barvy jaspisu mají...
Celý článek »