Záblesk z minulosti - dejavu
Dejavu, zaznívající v písních jako ,,dežaví“, je jev, který má mezi laickou i odbornou veřejností různé vysvětlení. Spory se vedou už ohledně samotné existence tohoto úkazu a ještě větší o to, odkud pramení a co prozrazuje. Nejprve se ale podíváme na to, co si pod tímto pojmem vlastně představit.
1. 8. 2022 – Dejavu ztělesňuje ve své podstatě pocit, že to, co se odehrává, už se jednou stalo. Pocit toho, že toto už jsme někdy zažili. Může mít různou intenzitu a někteří dokonce popisují i cosi jako několikanásobný pocit dejavu. Ten bývá popisován nejen jako pocit, že to, co se děje, se už stalo, ale že dokonce i tenhle pocit už jednou dotyčný člověk měl, a možná ne jednou.
Vědci a dejavu
Vědci nejčastěji (pokud se vůbec tímto jevem jsou ochotni zabývat), vysvětlují dejavu jako určitý vedlejší efekt paměti, která si některé situace na základě podobnost spojuje. Pomyslnou pupeční šňůrou zde mohou být vůně, jež se vrývají do paměti velmi hluboko, tváře lidí, nebo jen podoba prostoru.
Odvážnější badatelé potom přibírají do možných definic i sny, případně denní snění, nebo také podobnost viděného v televizi, jako potenciální viníky stojící za pocitem podobnosti v rámci odehrávající se situace.
Otázka je však, nakolik je možné právě pocit dejavu zhustit jako reakci na určitou podobnost. Kdo, má s tímto pocitem zkušenosti, snadno ho odliší od běžných pocitů podobnosti, které nám jen stručně říkají - to je mi povědomé, to už jsem někde viděl, ale u dejavu vítězí pocit, že to, co se děje právě teď, v rámci jedinečného okamžiku, bylo již jednou prožito.
Šestý smysl a dejavu
Ne, tedy jen, že je to podobné, nebo povědomé, ale že se to odehrává znovu. Navíc se nedá říci, že by šlo o vzpomínku, spíše o jakýsi záblesk, může jít o kratičký moment, který s dalším vývojem situace či dialogu vyprchá, nebo nás naopak může na chvíli pohltit a obestřít vnímání jakousi tajemnou mlhou a trvat intenzivněji.
Na důvěře k tomu, co v daném momentě říká vnitřní hlas, je postavena protikladná teorie k převládajícímu vědeckému názoru. Ta na rozdíl od mozkové činnosti, přičítá jev na vrub prožitku z minulého života.
S popisovanou problematikou je obecně spjato mnoho otazníků, ale i mnoho odpovědí, protože zatím neexistují spolehlivé možnosti, jak určit, co je a co není v této oblasti možné. Přestože mnoho lidí si na minulé životy vzpomnělo a příběhy některých obletěly svět, stále se zde vyskytuje spoustu nejasností.
Alternativní realita
Například malý chlapec, který byl schopen přesně určit, kde jeho dřívější rodina žila, poznával přesně každý kout domu, kde dříve bydlel, ale podle průkazných záznamů zde v daném čase a v dané realitě žít nemohl. Tyto nejasnosti nahrávají tezím o alternativních rovinách i teorii o znovuzrození, v tomto případě akorát ne v jiném těle a v jiném čase, ale za totožných podmínek jen v jiné rovině.
Tato teorie vysvětluje i to, proč ti, co zažívají pocity dejavu, často popisují jako přidružený znak tohoto stavu bušení srdce, sevřený žaludek, strach. Strach, že něco, co zřejmě neskončilo úplně nejlépe, znovuprožívají. Zpětně pak přichází obava, zda se jen neopakuje stále stejný scénář, který už byl napsán kdysi dávno.
Ti, kteří jsou k pocitům dejavu ještě vnímavější, však tuto obavu pomáhají rozptýlit, protože v rámci záblesku, že toto už někdy zažili, vidí i o kousek dále, a to co se děje v realitě, tomu, co oni o krok napřed viděli, buď odpovídá, nebo naopak dochází k modifikacím.
Dáme-li tedy jedné z nevědeckých snah o objasnění jevu dejavu za pravdu, pak z tohoto úhlu pohledu by znovuprožívání minulého života (či několik znovuprožívání), nebylo prokletím, ale spíše šancí k vytouženým změnám, šancí udělat cosi jinak, aby se smyčka opakování uzavřela a bylo možné jít dál.
Starobylé tajemství svátku čarodějnic Noc ze 30. dubna na 1. května je vskutku nocí magickou. Ve vesnicích se rozhoří ohně - je totiž večer...
Celý článek »