Článek
Ženské křestní, jehož původ není zcela jednoznačný. Může pocházet ze španělského "linda", čili krásná, z německého "lindy", tedy zmije, "lind" - jemná nebo "linde" - lípa. Dále mohlo vzniknout zkrácením jmen, která končí na - linda - Belinda, Adelinda aj. V posledních letech se u nás stalo poměrně oblíbeným.
Domácí podoby: Lindy, Linduška, Lindička
Většinou velmi krásná a oduševnělá tvář, za níž se skrývá pronikavá inteligence. Někdy vypadá bezohledně a necitlivě, ale často to bývá jen obranná reakce, kterou nastartuje v případě, že se cítí ohrožená. Měla by se naučit naslouchat ostatním a svoji neústupnost vyměnit za větší ochotu ke kompromisům. Ve vztazích našlapuje velmi opatrně, protože se nesmírně bojí toho, že jí někdo ublíží.
